obecDrahobudice
Jméno Drahobudice je odvozeno od osobního jména Drahobud, to je vlastně ves lidí Drahobudických. Místní název "Na valech" potvrzuje domněnku, že zde kdysi bylo slovanské sídliště.
Ves Drahobudice se v písemných pramenech objevuje r. 1338, kdy Pertold, probošt vyšehradský a Čeněk, bratři z Lipé a jejich strýc Jindřich pro dluhy prodávali tvrz a ves Poďousy, ves Osek, Hatě a ves Drahobudice kapitule boleslavského kostela.
Kapitule zůstal tento statek až do válek husitských r. 1419-1434. V roce 1429 držel Drahobudice Boleslav z Drahobudic, který dal ve vsi vybudovat tvrz. V roce 1438 se obec nacházela v držení Mikuláše Popela z Vesce. Před rokem 1508 byly Drahobudice koupeny ke Hrádku nad Poděhusy, při kterém zůstaly až do roku 1564. Tehdy tvrz zpustla. v roce 1564 se dělili o hrádecké zboží synové Smila Myšky ze Žlunic, který je r. 1593 prodal svému bratru Jaroslavu Myškovi ze Žlunic a na Bečvářích.
Roku 1564 byla ves Drahobudice popsána následovně: Tvrz Drahobudice opuštěná se štěpnicemi a sady s loukou robotní, která jest s rybníkem nade vsí, s loukou pode vsí, rybníkem Volšinkou a loukou nad týmž rybníkem. Rybníky tyto" Nad Haťmi, Pod Tvrzemi, Volšinka, Beznoska, Zvířský a Hluboký. Držitel tohoto dílu povinen byl na Zvířském rybníku vodu držeti, aby rybník Vidlák mohl být loven a naopak. V tehdejší době bylo v Drahobudicích 17 sedláků a 1 chalupník.
Po třicetileté válce 1618-1648 byly Drahobudice tak zpustošeny, že v nich zbyl pouze jeden sedlák Adam Černý. Do roku 1713 zde již bylo 24 hospodářů. Roku 1669 byl založen dvůr Bílkov.
Mnohem více zpráv máme o novější době: 10. dubna 1906 byla zbudována silnice Drahobudice-Červený Hrádek s odbočkou do Bílkova a v r. 1909 bylo započato se stavbou silnice Drahobudice-Sobočice. V červnu a červenci 1909 byla uválcována silnice přes Drahobudice do Hatí s přípojkou ke kostelu a do "Valů". Roku 1901 byla založena Čtenářská beseda. Zájem občanů byl velký, činnost spolku velmi aktivní, takže se přešlo k nacvičování divadelních představení. R. 1910 byl v obci založen spořitelní a záložní spolek Kampelička, která začala svou činnost r. 1911. Roku 1914 vypukla první světová válka. Tak jako i z jiných obcí, také z Drahobudic rukovali mladí lidé na frontu. Třináct se jich už nevrátilo.
V roce 1921 byla založena tělovýchovná jednota Sokol, bylo přihlášeno 107 členů. V roce 1923 bylo založeno vodní družstvo pro odvodnění pozemků. V roce 1926 byly zahájeny práce na instalaci elektrické sítě a 10. ledna 1907 se pokusně začalo svítit elektrickou energií. Škola v Drahobudicích byla založena r. 1762. Vyučovalo se v dnešním č.p. 69 na tzv. trucovně. Docházely sem děti z Drahobudic, Bečvár, Jelčan a Hatí. V r. 1788 zde bylo zapsáno 105 dětí s nepravidelnou školní docházkou. V roce 1835-1836 dal Martin Liška, majitel bečvareckého panství postavit novou školní budovu. V roce 1892 odškolením Bečvár se stala škola trojtřídní. Dětí stále ubývalo a v r. 1976 byla škola uzavřena.
První zprávy o kostele v Drahobudicích jsou z r. 1352, kdy zde působil farář Mikuláš. Současná podoba kostela je z r. 1753-1754, kdy jej v pozdně barokním slohu stavěl I.J. Palliardi. Klenba tohoto kostela byla původně, po italském způsobu, pokryta taškami bez dřevěné vazby, které byly položeny přímo na klenbu. Špatné vápno propouštělo vodu střechou a proto byl v r. 1778 kostel nákladem císařovny Marie Terezie opraven. Další důkladná oprava se uskutečnila r. 1807. V roce 1762 byl v obci zřízen farní úřad. Jelikož ve vsi nebyla farní budova, bydlel farář v bečvareckém zámku. Základní kámen ke stavbě budovy fary v Drahobudicích byl položen r. 1763 a r. 1766 byla budova dokončena. Za kostelem je pozdně barokní márnice, stavěná současně s kostelem podle návrhu Palliardiho. V hřbitovní zdi jsou zazděny čtyři náhrobní kameny z bývalého kostela. Tyto náhrobní kameny pocházejí ze 16. století. Tolik velmi stručné nastínění dějin obce a významných budov v obci. Výše uvedené bylo čerpáno z publikace "Kapitoly z dějin Bečvár a připojených obcí" autorů Z. Bisingera, J. Kamínka, J. Morávka a J. Schwippela.
Symbolika návrhů znaku a vlajky obce Drahobudice (o.Kolín)
První písemná zmínka o existenci osady pochází z r.1338. Toho roku ji od pánů z Lipé odkoupila staroboleslavská kapitula a zřídila ve vsi manství, jehož držitelé sídlili na tamní tvrzi (z nich jmenujme především vladyky z Drahobudic erbu kohouta – 1395-1410 Bohuněk Kozlík z Drahobudic, jeho syn Bohuslav přip.r.1429 a jeho syn Bohuše). Když v r.1483 postoupil Bohuše z Drahobudic statek Mikuláši Popelovi z Vesce (+1503), přestaly být Drahobudice manstvím. Tvrz za dalších majitelů zpustla. Jako pustá se uvádí již v r.1564 při dělení majetku (Drahobudice byly tehdy již součástí červenohrádeckého panství) mezi syny Smila Myšky ze Žlunic. Od r.1627 patřily Drahobudice k zásmuckému panství hrabat Kinských, od r.1669 k Červeným Pečkám hrabat Trauttmannsdorfů a následně hrabat z Bredy. V r.1738 koupil Drahobudice Jan Václav Vražda z Kunvaldu na Solopyskách. Vraždové byly současně posledními feudálními vlastníky osady.
Nejvýznamnější historickou památkou v obci a současně její výraznou dominantou je barokní farní kostel Nejsvětější Trojice projektovaný Ignácem Palliardim, vybudovaný v místech starého kostela ještě gotického založení (z něj se zachovalo několik renesančních náhrobníků, dnes zasazených do bývalé hřbitovní zdi. Stavba proběhla v letech 1753-54, stavebníkem byl rytíř Jan Jiří Hillebrand v.Prandau, sídlící na zámku v sousedních Bečvárech. Na návrší v areálu kostela stávala také gotická tvrz, sama vystavěná na základech staršího opevnění z doby hradištní.
Z výše uvedených informací vycházel také tvůrce předkládaných návrhů obecních symbolů. Tyto představují spojení symboliky dávného drahobudického hradiště (palisádový řez, palisáda) a staroboleslavské kapituly (svatováclavské atributy - nimbus s knížecí čepicí, meče) s figurou kohouta z erbu domácího vladyckého rodu. Trojice mečů je současně narážkou na patrocinium drahobudického farního kostela. Návrhy znaku provází návrhy obecní vlajky, vytvořené v souladu se zásadami a zvyklostmi současné české vexilologické tvorby.
Miroslav J.V. P a v l ů
heraldik